|
|
17. července 2001
Náporové chlazenípro Škoda 110R
Vzhledem k tomu, že laborování s různými elektrickými větráky popsané v předchozím
článku neneslo ty správné výsledky nastoupilo razantní řešení problémů
s chlazením: náporák
Nejdříve bych rád shrnul pár věcí: chladič vzadu měl tu nevýhodu, že sice chladil
velmi dobře, ale jen do rychlostí okolo 80 km/h. Při vyšších rychlostech
velmi rychle ztrácel účinnost vlivem podtlaku vzduchu v prostoru před chladičem
- tento problém je sice řešitelný, ale vhodná předimenzovanost chlazení
výsledkem nikdy nebude. Naopak chladič vpředu chladí velmi dobře za jízdy,
avšak při zastavení v koloně se oběh vody vlivem jejího množství zpomalí
natolik, že teplota jde rychle nahoru (včasné sepnutí elektrického větráku
pomůže, ale perfektní to stejně není). Jako ideální kompromis jsem zvolil
chladiče dva. Jak vzadu tak vpředu. Toto řešení eliminuje nevýhody obou
sysstémů a zdá se být nejlepší alespoň co se týká funkčnosti - estetiskou
či jinou úroveň nechť si každý posoudí sám. Také jsem chtěl zachovat co
nejvíce z již tak malého zavazadlového prostoru - kdy náporák bez větráku
tuto podmínku splňuje nejlépe. Umístění chladiče pod / před vůz mi nepřipadá
nejštastnější - chladič je velmi zranitelný. Stejné tak jsou na ráně trubky
tažené pod vozem. Tudíž volba padla na metodu všechno uvnitř. Hadice bych
příliš nedoporučoval, sice se s nimi lépe pracuje, ale v ohybu mají tendeci
škrtit se a tato vlastnost se stává výraznější při jejich ohřátí na provozní
teplotu, kdy měknou. Takže asi po roce a půl shánění informací, postřehů
a zkušeností jsem dospěl k následujícímu řešení:
Systém je osazen dvěma chladiči - zadní původní s větrákem z Octavie 1,6 a nerezovou
saharou - přední pochází ze Škody 120. Chladiče jsou zapojené v sérii (termostat
- přední chladič - zadní chladič - vodní pumpa) bez vyrovnávací nádržky,
kterou supluje zadní chladič. Spínač větráku je ruční (tzv. tahací termostat
:-) ) Měděné trubky jsou tažené vnitkem vozu. Původní topení
pod PZ sedadlem může zůstat zachováno (v pravém horním rohu obrázku
je patrná hadice přes tunel). Celek je velmi snadno demontovatelný a dá
se vyrobit bez potřeby speciálního nářadí. Pro celou stavbu stačí běžné
nářadí a nástroje s vyjímkou letlampy (ať už plynové nebo benzínové).
Nejdříve
je potřeba připravit ve voze průrazy pro trubky, první je v kufru, kde
je vytvořen otvor v ose nad pravou stěnou tunelu nad nohama spolujezdce
(v ploše kde je upevněn celek brzového válce), další otvor se nachází v
přepážce držící přední hranu zadních sedadel a to na pravé straně tunelu.
Další otvory na trubky jsou na levé straně tunelu v příčce před převodovkou,
v podlaze příručního zavazadlového prostoru mezi víkem autobaterie a převodovky.
Dva otvory jsou v příčce mezi příruč. zavazadl. prostorem a kapsou před
chladičem a dva kruhové otvory se nacházejí v blízkosti termostatu. Vše
je dobře patrné z fotografii. Nevrtejte průrazy hned přesně na míru, počkejte,
jak vyjdou trubky a otvory patřičně upravte - při broušení otvorů se osvědčila
stopková kuželová fréza a brusné válečky do vrtačky různých průměrů.
Dalším krokem bude "naporcování" a sletování trubek. Celková sestava je patrná
z následujícího schématu (v závorkách je uvedené celkové množství toho
kterého materiálu). Doporučuji trubku 28x1 v tvrdém provedení (dá se ale
občas sehnat i polotvrdá), lze však použít i trubky průměru 22mm a to i
v provedení měkkém, které je možné ohýbat v ruce. Trubky vedeme podle
pravé strany tunelu nad sebou, v otvoru do kufru přecházejí vedle sebe
(spodní vpravo, vrchí vlevo). Pod zadními sedadly se pomocí zkrácených
hadic dostaneme přes tunel vlevo a kratšími trubkami se dostaneme do zavazadl.
prostoru za zadními sedadly. Odtud vedou již jen hadice se spojkami až
k chladiči a termostatu. Trubky jsou s tvarovkami spojeny letováním K pájení
trubek potřebujete letlampu, čistící rouno, pájecí pastu (tavidlo) a pájku
(cín se stříbrem). Konec trubky začistíme od hran a otřepů, očistíme rounem
a tvarovku i trubku natřeme na plochách spoje tavidlem. Zasuneme trubku
do tvarovky, otřeme přebytečné tavidlo a zahříváme letlampou až se z pasty
začnou vylučovat kuličky cínu. Přiložíme konec pájky ke spoji a počkáme,
až se spoj po celé šířce zalije. Vypadá to složitě a chce to trochu cviku,
ale nejedná se o nic, co by nezvládl i naprostý amatér. Trubky jsou navrženy
tak, aby nebylo potřeba letovat ve voze, tzn. lze je jako sletované celky
z vozu vyjmout. (poznámka - "vlna" na spodní trubce je vytvořena proto,
aby byl zachován přístup k šroubu spony bezpečnostního pásu spolujezdce
bez demontáže trubky) V místech, kde je trubka připojena na hadici doporučuji
naletovat osazení pro hadici - naletováním kroužku 2-3 mm silného odříznutého
z tvarovky asi 5 mm od konce trubky a zabroušeného do hladkého přechodu.
Zabrání se tak sklouzávání hadice vlivem tlaku v potrubí. Pro upevnění
trubek do vozu použijeme celkem tři třmeny (dva na pravé straně tunelu)
a jeden vlevo pod zadním sedadlem. Dále již nezbývá než nasponovat hadice
pod sedadlem a u motoru. Trubky obložíme vhodnou izolací (jako ochrana
před popálením) - doporučuji MIRELON PRO 28x6 (potřeba je něco přes dva
metry).
Dalším krokem je vyřezání otvoru v předním čele a kapotě, upevnění předního chladiče
a stavba chladičové stěny. Já zvolil chladičovou stěnu
z hliníkového plechu tl 2mm, upevněnou 12 šrouby přes gumové těsnění k
držákům (L-profil) nanýtovaným a přitmeleným k podběhům. Lze však samozřejmě
chladičovou stěnu vevařit, problémem však bude případná demontáž trubek,
která počítá s možností vyjmutí chladičové stěny. Chladičovou stěnu na
horní hraně vhodně vytvarujeme tak, aby dosedala ke kapotě a opatříme vhodným
těsněním (těsnění kufru Š120). Před chladičem je umístěn "usměrňovač
vzduchu", který plní funkci držáku mřížky a zamezuje vzduchu k proudění
mimo plochu chladiče. Celý usměrňovač je vyroben z hliníkového plechu a
uchycen čtyřmi šrouby k přednímu čelu. Po připojení chladiče k trubkám
lze celý systém "napustit" vodou a odvzdušnit. V mém voze ještě přibyla
nutnost otočit hrdlo nádrže do kufru - to je vyřešeno
zkráceným hrdlem Š120 a otvorem v chladičové stěně.
Celek pak v kufru vypadá takto, detail připojení
hadic k termostatu a zadnímu chladiči je zde.
Vše co jsem zde popsal vydá na asi 60 hodin práce a zhruba 3000 Kč (chladič
z vrakáče, trubky, nové hadice, spony, šrouby a půl tabule hliníkového
plechu, tavidlo a pájka). Prakticky veškerý materiál jsem zakoupil v prodejně
FERONA v Praze - Holešovicích s vyjímkou spon a hadic.
Zvláštní poděkování patří Schavelovi, z jehož výtvoru moje řešení čerpá asi nejvíce
a vůbec všem, kdo se na tomto řešení podíleli třeba názorem či radou.
Autor článku: Travex (Radim Trávníček)zobrazit další autorovy články 
upravit článek pro tisk 
|
|
|
![ŠKODA techweb [homepage]](images/skoda_techweb.gif)
