Copyright © 1999-2000, Petr Váňa & Panda internet studio Jakýkoliv výňatek či přetisk obsahu serveru Škoda TechWeb může být použit jinde pouze s písemným svolením provozovatelů serveru, jež jsou uvedeni výše.

Jak jsem jezdil na Brn?nském okruhu (28. 10. 2000 na otev?ených dve?ích Masarykova okruhu)
Rubrika: Akce
Publikován: 9. listopadu 2000

Dne 28. 10. 2000 prob?hl na Brn?nském Masarykov? okruhu den otev?ených dve?í. Po pozitivní zkušenosti z otev?ených dve?í u škodovky v Praze, kde mi zadarmo zkontrolovali auto a v?novali m?sí?ní p?edplatné Ve?erníku Praha, jsem si ?íkal, že tyto nezamykací dny bude t?eba sledovat. Navíc jako fanda do všeho, co má dv? až ?ty?i kola a motor, jsem dosp?l k p?esv?d?ení, že tuto akci musím vid?t. Podrobn?ji se o celé akci rozepisuji v jiném ?lánku, tento se v?nuje jen jedné p?lhodince z celého dne. Na stránkách tuningové firmy Bervid, která spolupo?ádala soub?žn? probíhající sraz ?eského tuningu, jsem se dozv?d?l, že bude možné projet se po Brn?nském okruhu ve vlastním aut?. V tom okamžiku se mi zablýsklo v o?ích a ?áblík sedící na levém rameni se divoce zachechtal, and?l na pravém mu za doprovodu chóru p?izvukoval. Za?ídil jsem vše pot?ebné a vydal se se svojí lepší polovi?kou k Brnu. Po p?íjezdu a krátkém nasátí atmosféry jsem zakoupil za 100 K? vstupenku do ráje, totiž na 30minutové kroužení po okruhu. Možná p?emýšlíte, co že vlastním za žihadlo, že mi na vyzkoušení jeho možností nesta?í silnice. Nemýlíte se, vlastním žihadlo z nejv?tších: Škodu 120L. Pro ty z vás, kdo se práv? ušklíbli, podotýkám, že auto, se kterým se užije víc srandy, byste marn? hledali.

P?vodn? jsem jaksi automaticky uvažoval, že okruh pojedu sám, ale pak m? napadlo, pro? by p?ítelkyn? nemohla jet se mnou? Což se nakonec ukázalo jako správná myšlenka. V 10:35 jsem se postavili do fronty k hladké asfaltové ?ece, která se jako prstenec vinula okolo nás a v 10:45 jsme po nutném zákazu je?ení vyrazili na pit-lane. P?edem poznamenávám, že pneumatiky narozdíl od p?ítelkyn? zákaz je?ení nedodržely :-)

Pomalým pr?jezdem boxy jsme se v ?ad? aut blížili k semaforu, který m? m?l na p?l hodiny sv??it okruh do rukou. T?i... dva... adrenalin se koncentruje, krev bublá... jedna... start! Na první pohled se dráha zdá až neskute?n? široká, motor vyje, vytá?ím ho na maximum otá?ek, pak rychlé p?e?azení a zárove? zjišt?ní, že podstatn?jší zdroj informací o d?ní na dráze než p?ední sklo budou zp?tná zrcátka, jejichž p?edchozí vy?išt?ní jsem pak b?hem celé p?lhodiny velmi oce?oval. A je tu první zatá?ka. Jel jsem na okruh s tím, že zjistím, kde jsou hranice mého auta, aby, až mi to zas klouzne na silnici, v?d?l, co s tím. P?ekvapením bylo, že i zdánliv? táhlá zatá?ka se nedá nedá jet naplno, cítím, jak se auto vlní a držím ho stále pod plynem, abych byl schopen držet relativn? bezpe?n? stopu. Konec první zatá?ky, trojka se vytá?í až ke 100km/h, rychlé p?e?azení za ?ty?i, chvilku dát plyn až na podlahu a je tu další zatá?ka. Rychle se ujistit, že okolo nikdo není, prudce na brzdy, ale ne zas moc, neb mrholí, pod?adit, ost?e do zatá?ky a zadek se porou?í. Stodváca nemá ?ízení z nejrychlejších, takže než jsem p?eru?koval na druhou stranu, už jsem se to?il... a najednou jsem stál ?umákem k tráv? do vnit?ní strany dráhy... Rychle nastartovat a jedeme dál... jedna, dva, zatá?ka, t?i, ?ty?i, táhlý kopec dol? a prudká zatá?ka, cítím, jak se zadek touží op?t utrhnout, ale protentokrát z?stal díky rychlé korekci volantem pevn? na silnici. Další t?i zatá?ky jsou v pohod?, ?tvrtá m? op?t otá?í do hodin. Zkrátka mokro je mokro.
 

První pr?jezd cílovou rovinkou je povznášející, d?lám rychlou kontrolu teploty vody, p?ece jen motor jede neustále ve velmi vysokých otá?kách. Nájezd do šikany za rovinkou zvládám bez problému, teorie, že je t?eba jít rovn? ost?e na brzdy, pak rychle pod?adit a zatá?ku jet pod plynem se ukázala prakticky správná. Za zatá?kou op?t rychle p?e?adit, te? už je provoz hustší, takže tím, že jedu stále rovn? a nesnažím se uhnout ke stran?, usnad?uji p?edjížd?ní rychlejším aut?m. Tedy skoro všem. Jediný, koho se stále držím, je sta?i?ký Renault snad 8, nejsem si jist.
 

V poslední fázi klesající táhlé rovinky zjiš?uji, že okolo m? nikdo není, takže zkouším najet do relativn? prudké pravoto?ivé zatá?ky asi 95 km/h. Brzdí m? jen v?domí, že loni na okruhu n?kdo oto?il stodvacítku na budku :-) Stalo se však, co se stát muselo, zadek cht?l jít nap?ed, takže jsem fofrem ru?koval na kontra, což se mi povedlo. Co se mi nepovedlo, rychle p?eru?kovat zpátky a zabránit smyku v opa?ném smyslu, takže jsem se oto?il o 270 stup?? a vzhledem k tomu, že jsem mezitím "vjel" na rovinku a má trajektorie vedla p?i vn?jším okraji dráhy, bál jsem se, abych neškrtl o trávu, takže jsem dupnul na brzdy, zablokoval kola a posledních asi 20 metr? doklouzal za kvi?ení pneumatik bokem. Zvláštní pocit, když krajina ubíhá bokem a ne vzad. Malou chvili?ku jsem se vzpamatovával a jakmile se v zatá?ce obejvili další jezdci, jsem bleskem p?išláp jedni?ku až k zemi, rychle dvojku a trojkou na p?l plynu projet levoto?ivku. Protože se za?al provoz zahuš?ovat, tak jsem až do konce jel sice velmi rychle, ale už bezpe?n?, pro?ež jsem se už neoto?il, každý smyk se mi poda?ilo bezpe?n? vybrat.
 

Možná vás napadne, že p?lhodinka na okruhu není nic moc, ale m?žu vás ubezpe?it, že p?estože jsem nenasyta, p?lhodinka se mi zdála dostate?n? dlouhá. Adrenalin v?el v žilách a splynul jsem dokonale s autem, jel ost?e, ale stále v?domý kousí?ek od hranice smyku. Pozoroval jsem, jak se okolo m? projížd?ly nadupaný a vypiplaný autí?ka a bylo mi dob?e.
 

Ur?itá euforie z nevšedního zážitku se promítala s radostí ze snových aut, jako jsou Ferrari 328 GT , Ferrari 348 a Porsche 911 Turbo '95, ve kterých bylo možno se t?i+jedno kola svézt na míst? spolujezdce za 1kK?. Vid?l jsem n?kolik nadupaných "eRek" (Škoda 110R), Rapid?, BMW M5, Škodu Supersport, Škodu 2000MI (vypadá jako eRko), která se výkonem mohla m??it i s Ferrari, Brou?ky, Focusy, zkrátka milá?ky podobných fand? rychlých kol jako jsem já :-) P?iznám se, že jsem se docela podivil, jak okolo m? profi?el i Mercedes Vito... nedivil jsem se ani tak tomu, že m? p?edjel, ale s jakou samoz?ejmostí se na silnici choval jako osobák až spor?ák.

Když jsem kone?n? vjel do poslední zatá?ky a za?adil se do fronty aut na výjezdu z okruhu, jsem se pomalu uvol?oval a cítil nádherný pocit št?stí, vzrušení a omámení vyvolaný t?mi nej?ist?ími p?írodními drogami... endorfiny a adrenalinem a b?hví, ?ím ješt?, nejsem chemik ani biolog.
 
 
 

Shrnuto a podtrženo, za 100 K? se dal po?ídit maximální a neopakovatelný zážitek na celý život :-)) Má p?ítelkyn? byla z jízdy taky velmi nadšena a pr?b?žn? ji fotodokumentovala. I když se mi p?iznala, že se trochu bála, zvláš?, když jsme se to?ili, nem?nila by za pevnou zem. O statické ?ásti celé akce si p?e?t?te v mém druhém ?lánku.

Originál ?lánku je umíst?n na namodro.

Autor článku: Tomáš N?mec (Tomáš N?mec)
E-mail: nemeto@centrum.cz